Problémy českého školství

České školství v současné době postihuje několik problémů. Pokusím se je ve stručnosti shrnout:

PRVNÍM problémem je „nedostatek financí“ na platy pedagogických i nepedagogických pracovníků. Cílem by mělo být dostat platy těchto profesí na úroveň srovnatelnou s vyspělými státy EU. „Produktivita práce“ pedagogů je srovnatelná s těmi v Evropě a naše  HDP se rovněž hodně blíží průměru EU. Z toho důvodu jsou české finanční podmínky učitelů nehorázné. V poslanecké sněmovně bych se zasazoval o vyrovnání těchto neopodstatněných rozdílů. Financí je dostatek, ale musí se s němi dobře hospodařit, tzn. nesmí se plýtvat na nesmyslné projekty typu inkluze, ale k tomu se dostanu později. Stejně tak mnohé neziskové organizace spolknout velké množství peněz – peněz, které patří školám a ne úředníkům.

DRUHÝM nešvarem je přílišná byrokracie, která trápí jak učitele, tak především ředitele škol, kteří musí neustále vyplňovat nepřeberné množství formulářů a hlášení. Tato byrokracie je okrádá o drahocenný čas. Budu se zasazovat o to, aby se byrokratické zatížení ředitelů i učitelů snížilo.

TŘETÍM velkým problémem, je dle mého názoru současná podoba inkluze, která se tváří tak, že kopírujeme trend vyspělých států typu Rakouska nebo Finska. Avšak zdání klame, neboť v těchto vyspělých státech mají mnohem menší třídy (ne o počtu 30 dětí!) a vetší množství kvalifikovaných učitelů. U nás se zavádí pozice asistenta pedagoga, jak hezky to zní, bohužel realita je taková, že tento člověk, bere za svoji práci, která je nastavena jako poloviční úvazek 6.000,- Kč čistého. Já se ptám, kdo si může dovolit takovou práci vzít? Odpověď je taková, že student VŠ jako brigádu nebo osoba v důchodu. Nejsem si však jistý, jak dlouho u takové práce vydrží a zdali vůbec je jejich kvalifikace dostatečná. Podílí se na vzdělávání naší budoucí generace a to není lehký úkol. Souhlasím, že každý má mít rovnou šanci na vzdělání – avšak musíme si uvědomit, že není v silách ani sebelepšího učitele zároveň vzdělávat děti různého stupně vývoje. Není to ani v zájmu samotných dětí. České speciální školství je na velmi dobré úrovni a dokáže poskytnout dětem se specifickými vzdělávacími potřebami lepší zázemí a kompetentnější učitele (absolventy oboru Speciální pedagogika). Nevidím tedy v inkluzi českého stylu žádný prospěch. Navíc tato „akce“ stojí velké množství peněz, které by šly investovat do jiných potřebnějších projektů.

Pokud bych měl shrnout problémy českého školství v jedné větě, tak musím konstatovat, že negativním jevem je především snaha kopírovat a plnit nařízení EU, avšak českým mazaným způsobem aneb chceme hodně muziky za málo peněz ve špatně nastavených podmínkách. Pokud si tohle uvědomíme, jsme o krok blíž to změnit.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.